Změna plánů

 Tak jsem zas delší dobu nic nenapsal. A přitom se odehrálo ledacos. Zaprvé, náš projekt je hotový a připravený k podání žádosti o stavební povolení. Za 3-4 měsíce by se mohlo stavět.

A zadruhé, stavět se nebude. Zcela měníme strategii. Abychom se mohli stěhovat nejpozději v létě příští rok, to bychom měli na stavbu ani ne rok. Při tom, jak to šlo doteď, se s tím nedá počítat. Tak už někdy od ledna pokukujem po nějakých bytech, kam bychom se nastěhovali. Zatímco já jsem našel kulové s octem, když se do toho dala moje žena, brzy skórovala.

Totiž, máme (tedy spíš manželka) ten družstevní byt ve Š., kde nikdo nebydlí a je plný krámů po dědovi, ale ten je pro nás malý. Potřebovali bychom tak 5+1. Ale zároveň, 5+1 pak hůř prodáte nebo pronajmete, protože je to byt jako kráva. Jak z toho ven?

Šikovné řešení je koupit dva byty vedle sebe. Pochopitelně v novostavbě, protože jinak se to těžko zadaří. A protože developer chce prodávat, ochotně mezi nimi udělá dveře. A co pak s těmi dveřmi, až se budeme stěhovat? Zase se zazdí. Podle švagrové, rodinné stavební specialistky, je taková věc malina. Zatím to vypadá slibně, rezervace i prohlídka proběhla, tak snad to klapne.

Trochu to hází vidle do financování, a k tomu ti jestřábi z ČNB posilují korunu, až to není hezké. Tedy pro nás. Pro Čechy, co chtějí jet na dovolenou, je to samozřejmě fajn. No ale zase prachy jsou jenom prachy, že. Vydělají se znovu. A ve čtyřiceti už je čas vlastnit i něco jiného, než cenné papíry. Koneckonců, po roce 2022 už v ně nemám zdaleka takovou důvěru. 

A co dál s naší vesnicí? Já bych tam chtěl pořád bydlet. V bytech jsem se nabydlel až až, a ten les za barákem, to je prostě ono. Navíc jsem pořád přesvědčen, že přichází doba decentralizace našeho odvětví, tedy IT. Doba, kdy bylo normální nás sestěhovávat do velkých měst, je snad minulost. Nezmění se to přes noc, ale změní se to.