Po demolici

 Píšu to až teď, s velkým zpožděním. Máme zase prázdniny a jejich první týden jsem (skoro celý) strávili v naší vesničce. Pozemek teď vypadá jako stavební - na místě bývalého domku je uježděná, vybagrovaná zem a vedle se skví obrovská kupa stavební suti (a dál menší kupa dřeva):

Demoliční četa si zaslouží celkem uznání. Akci za oběť padly jen stromky na místě hromady suti - to jsem předem schválil - a dva až tři ze čtyř rakytníků vzadu, kudy musel neplánovaně odjet bagr, protože si prý na místě někdo z obce stěžoval, že tahač odrbává asfalt na vozovce (zrovna jak na potvoru čerstvý). A pak ještě u kamenné zdi, kde měli instrukce vyvrátit, co bude překážet. Dále se jim taky nějak podařilo drbnout do studny, což přijeli na druhý den opravit.

Svah k horním sousedům byl ale nebezpečně vykousnutý, tak jsme ještě domluvili s jiným místním bagristou, aby to přijel sutí trochu zasypat. Kromě nějakého úklidu a ořezávání polámaných větví stromků jsme vydláždili kousek místa u kamenné zdi, kde bude budoucí posezení u ohniště.

Teď jsem v domě u rodičů. A vlastně tu teď dočasně bydlím. S autoškolou to vyšlo, takže každý všední den dojedu do Opavy na jízdy. Ale je to bída. Já a spojka ani po patnácti hodinách jízd nejsme úplně kamarádi, ačkoliv je to o dost lepší, než úplně na začátku. A to nemluvím o sledování pruhů, značek, rychlosti, a tak dále. Svoje šance na projití praktickou zkouškou tedy nevidím moc růžově, ale kdo se dá na vojnu, musí bojovat.

Pozítří zajedeme do Ostravy na návštěvu naší stavební firmy, zjistit jak pokročili s projektem. U našich standardní divení, že to všechno tak trvá, a nabádání, že to je třeba popohánět. O praktické rady je ale nouze.

Jo, a minulý týden jsme byli na koncertu Anety Langerové. Bomba. Tahle paní Zpěvačka je čím starší, tím lepší.