Pápá Mnichove

Nastupuju do busu směr Praha, a bydlení v Mnichově tím pro mě reálně končí. Ne že bych se sem už nikdy nepodíval, ale už jenom jako návštěvník, jako před lety. Tchýně dorazila načas a holky si ji vyzvedly na nádraží. Je milé, že přijela. Pomůže s nakládkou a posledními dny dětí v Mnichově, včetně megaultradůležitého divadelního představení v sobotu, kvůli kterému tam vlastně zůstávají. Pak si dceru odveze do rodného kraje, po třinácti letech v zahraničí, kam jsem ji odvezl já 😉 

Nakonec vlastně skoro všechno klaplo. platzda.de vystavila značky už v sobotu, podle plánu (šli jsme to přeměřit), poslali i protokol, tak držím pěsti, ať tam zítra žádnej trouba neparkuje. Kuchyně je taky pryč, i když si pro ni nepřijel týpek, co si ji rezervoval, protože v pondělí vyměknul, že má moc práce. Tak žena splašila náhradníka, ostatně na použitou kuchyni za odvoz a demontáž byla na eBay fronta. V úterý přijel takový milý starý pán a nějaký mladší chlápek tak mého věku nebo mladší. Ten mladší nepromluvil slovo německy, tak asi ani neuměl, ale toho staršího má žena jako obvykle trochu rozpovídala. Spolu mluvili arabsky. Starší prý byl mistr tesař, měl velkou firmu. V Německu ale maká v nějaké továrně. Kuchyň si vezme sám, žádnou nemá, málo peněz. Nezjistili jsme, odkud tedy přišel a proč.

Mě v pondělí skolila ta blitkosračka (díky přátelům ze Šumperka za tohle slovo), tedy střevní chřipka, co už předtím obešla mladší děti. Vyzvracel jsem obsah nějakých vnitřností, snad žádných důležitých, poležel a trochu popráškoval a v úterý dopoledne jsem už byl celkem provozuschopný. Tak to bylo vlastně štěstí v neštěstí, stát se mi to až dnes, byl by to větší vítr. Beru si zásobu lékařského uhlí. Snad to nechytne ještě někdo.

Snad se zvládnou i všechny ty finální dny, rozloučení a tak, a v neděli dojede zbytek. A pak začíná nová životní etapa. Jsem už naprosto přesvědčený, že je to správné rozhodnutí. 🇨🇿  není horší, než západní Evropa. Všude je chleba o dvou kůrkách, jak říká má žena. Já dodávám, že i v 🇩🇪 i v 🇨🇭 jsou milí, přijemní lidi, i kreténi, co vás budou srát, některé věci udělané šikovně a jiné dementně, pořádek i burdel. Jasně, v číslech se to bude lišit, ale to se dá vytáhnout úsilím. Prostě nic kvalitativního. Žádná "jiná mentalita" na Západě, jak se někdy říká, to je prostě blbost. Žádná jiná mentalita není. Možná někdy byla, to nevím. Ale teď není.

Čili za mě dobrý, jasně, odstěhujte se do zahraničí, vydělejte si, naberte zkušenosti, můžu doporučit. A jednou se, pokud možno, vraťte (ledaže by se vám jinde fakt líbilo víc, to se pak nedá svítit). My Češi se nemusíme izolovat, chránit se před zlým "diktátem Bruselu" nebo podobné pitomosti, my máme na to, být platnými členy evropské party, dokonce i leccos vést. A pomáhat jiným, kteří mají jen tu smůlu, že se narodili do zemí, kde jsou věci mnohem víc v p*. Takže ne Čechy Čechům, ale Češi Česku, a ono to půjde.