Velké vyklízení

Minulý týden výlet do česka hned na pět dní. Přespal jsem u sestry v Praze, potkat se s rodiči, a hurá do naší vesnice. Na velké vyklízení.

Začali jsme obhlídkou půdy. Jak už jsme vědeli, tchánův otec, zvaný "Forsajt", byl tak trochu hromadič věcí. Ukázalo se, že tak trochu hodně. Na půdě bylo neuvěřitelné množství krámů, převážně elektro materiál - dráty, svítidla, žárovky, transformátory, jističe a jiné součástky. Snad pětadvacet jističů. Taky kovové šroubky, tyče, traverzy... neuvěřitelné. Taky různé kachličky, desky, zkrátka krámy. Kovy a elektro odpad jsme dávali před dům - soused, který se recyklací v zásadě živí, to slíbil zpracovat. Byla to solidní hromada. Máma zejména přikládala do kamen a vařila kafe a instantní polévky. Sem tam se dostala i k nějakému přebírání věcí.

Odpoledne první den, ve středu, dorazil kontejner. Sotva se vešel do brány, ale řidič to zmáknul. Tak jsme jej začali plnit - všechno nekovové směřovalo tam.

Večer jsme jeli zpátky ke tchyni alias babi Z., a zmeškali jsme těsný přestup v sousední vesnici. Totiž zmeškali - autobus na zastávku přijel pozdě a ten návazný už byl pryč, akorát nás nenapadlo zkontrolovat čas. Tak zbývalo jen taxi. Teď už vím, proč jsou vesnické zastávky polepené čísly na taxislužby.

Ve čtvrtek nás vezla babi Zdeni. Já měl za úkol navigovat, ale moc dobře to nefungovalo. Jsem začátečník. Na místě jsme se znovu vrhli na vyklízení, a babi Z. zamířila autem do práce. Za necelou půlhodinu se ale přiřítila zpátky, bez auta, že zapadla do příkopu. Couvání někde, kde to neznáte, je zjevně zrádné. Nějaký chlápek s dodávkou se ji tam už pokoušel vytáhnout lanem. První pokus s podložením kola deskami selhal - desky to samozřejmě nevydržely. Až poté chlápka napadlo s autem v příkopu couvat, a vyjet tam, kde byl mělčí. To zafungovalo.

V pátek jsme zaplnili kontejner. Nejsložitější bylo tam dostat starý záchod, který byl navíc - ehm - použitý. Byl ale zároveň zamrzlý, takže spláchnout nešlo. Vzpírat přes okraj kontíku se mi to nechtělo, určitě by to na nás vyteklo. Nakonec jsem vylezl nahoru a vytáhnul ho tam kabelem. Pak jsem tam ten den lezl ještě hodněkrát. Dorazili taky z obou demoličních firem na obhlídku. Viděli to pozitivně.

Naši pak k večeru zamířili domů a já jsem místo u babi Z. přespával v bytě po tchánovi. Byl jsem tam poprvé ten den předtím, a myslel jsem, že bude menší. Tady bychom i zvládli chvíli bydlet, kdyby nám dům včas nedostavili. Hned vedle je prima restaurace, kde jsem ztvrdnul na večer.

V sobotu přijel švagr P. s dodávkou, a proběhla akce převozu spousty věcí: oblečení, elektronika, nářadí (třeba úplně nová řetezová pila, kterou L. asi koupil těsně než zemřel), nějaký nábytek, a jiné věci, co se ještě hodí. Pak jsme to odvezli do L. bytu, P. odjel na oběd, babi Z. mě hodila do Olomouce, a odjezd směr Praha, zase k sestře. Pokecali jsme o světě, politice, a tak, a neteři S. jsem stihl i přečíst pohádku. A ráno šestihodinová cesta do Mnichova, během které se nic nepřihodilo.

Příště musím dělat víc fotek.