Dobří expati se vracejí

Člověk nemůže mít pořád kliku. Ale někdy je to smůla. Náš hlavní projektant ze stavební firmy nám bohužel sdělil, že jeden ze spolumajitelů té louky za naším pozemkem, jakási developerská firma, není k sehnání a udělení souhlasu se stavbou. Totiž ani ta první firma - místní zemědělské družstvo - prý ještě souhlas neposlala, ale aspoň komunikuje. Sousedi o ní ani nevědí, a to zemědělské družstvo na ně kontakt taky nemá. Těm developerům prý poslal zprávu aspoň do datové schránky, ale odpověd zatím žádná. Bohužel to znamená, že se o povolení stavby nedá žádat zrychleným způsobem. Takže to asi bude trvat o nějaký ten měsíc déle.  Tak se nám šance, že se dům dostaví včas, zase o něco snížila. 

Vánoce jsme úspěšně strávili i s babičkou a bramborovým salátem, a ve čtvrtek vyrazili směr domovina, byť s destinací trochu jinou než obvykle. Silvestr u kamarádů z řad šumperské šlechty proběhl rovněž výborně byť lehce chaoticky. U nich je to tak vždycky. Děti si i pro změnu zastřílely nějakou tu pyrotechniku. V Mnichově se to pořád shání špatně (jakože zboží přijde týden před Silvestrem a hned se vyprodá), a navíc se asi přikláníme spíš na stranu odpůrců ohňostrojů. Sice mi to bouchání bude trochu nostalgicky chybět, ale ten bordel co se pak všude válí až někdy do dubna (aspoň u nás) fakt ne.  A po Novém Roce (šťastný nový a ať scypnou všeci vatnici) hurá do naší high-tech vesničky (pokrytou internetem, s  vodovodem, opravenou silnicí, rekonstruovaným kulturákem, atd). Obcházíme sousedy severní a jižní, přejeme všechno nejlepší, posedíme, pokecáme, podepíšeme. Co? Souhlas se stavbou. Ten, jak už (myslím) bylo zmíněno, jsme se vydali (úspěšně) získat sami (kromě družstva vla...