Dobří expati se vracejí

 ...ale po lidech. A tak po naší úspěšné misi ve vesnici nepřišel poklidný návrat do Mnichova, ale vrátil jsem se předevčírem jen já s dětmi. Maminka zůstala ležet u babičky, protože nemůže chodit. Nějaký problém s nohou - plotýnka, nerv, čert ví. Na rentgenu se nic nenašlo. Tak teď čeká, jestli se to zlepší natolik, aby se mohla nechat převézt. Aby toho nebylo málo, řádí jim tam nějaká střevní chřipka. No a naše čtvrteční cesta zpět taky nic moc. Vlak ve Furthu prohledávala Bundespolizei (sbalili jakéhosi chlápka s podezřelými doklady ve vedlejším kupé) a protože ho zdrželi o 30 minut, skončil ve Schwandorfu a my museli přestupovat na lokálku, a pak ještě jednou v Regensburgu. Prý se to teď děje často, tvrdila průvodčí. Jenže kdybyste si mysleli, že jsou na to Deutsche Bahn tudíž už připravené, tak to byste se spletli. Tak teď válčíme bez ženské ruky. Snad to nepotrvá dlouho.   

Navštívili jsme na několik dní naši vesnici, tentokrát v plném počtu: já, manželka, všechny čtyři děti, a ještě moji rodiče. Solidní grupa. Naštěstí nás všechny pojmul penzion, provozovaný milou místní rodinou s pozoruhodným životním stylem. Penzion je jen o pár baráků nad naší parcelou, takže jsme mohli pohodlně chodit "zadem" okolo pole. Tedy poholdně až na ty útočné včely, co tam poletují. Vyklidili jsme skoro všechno nepřipevněné, co v baráku zbylo, včetně dveří, vnitřní vrstvy oken, i podlahových krytin. Ty krytiny byly dobrý humus - vrstvy koberců a linolea částečně mokré a navršené na sobě. Taky jsme sundali okapy. Vyprodukovali jsme zase hromadu železa, které zlikvidoval aktivní soused odnaproti, a soused z penzionu nás zase zbavil nějakého dřeva (nařezaných klacíků v bednách) i nebezpečného odpadu. Porozdávali jsme i pár jiných věcí, a vznikl dokonce zmatek okolo odvážení dřeva. Musíme příště dělat hromádky na jméno. Stihli jsme i krátký výlet do okolí, a večerní táb...

Datum demolice stále nemáme. Nemá ovšem cenu to urgovat, protože starý barák je i nadále připojen k síti, protože ČEZ. Teď už snad konečně po X telefonátech a Y emailech zpracovali manželčinu žádost o změnu žádosti, a prý se budou změněnou žádostí opět zabývat, se lhůtou na vyřízení 30 dní. Tak s trochou smůly může být demolice až někdy v květnu. Naštěstí to nevadí, protože dost možná jediné, co letos stihneme postavit, je zahradní domek. Tak zatím jenom pomalu hromadíme peníze, a přispíváme tak ke statistikám k nelibosti ekonomů, jak lidi suší prachy na účtech. Sorry jako.