Dobří expati se vracejí

 Tak jsem minulý týden podal výpověď v práci. Je to v procesu a už to asi nic nezvrátí. Nečekám, že by mi korporace dala dostatečně zajímavou protinabídku. Je celkem jasné, že vývojáře "na dálku" nechtějí, a i kdyby u mě teď udělali výjimku, nerad bych zakysnul v nějaké pozici, odkud není kam růst. Teda jasně, vždycky bych pak mohl odejít, ale tahle možnost odejít s balíkem navíc je prostě dobrá, to už znovu nebude. Tak snad radši teď než za pár let, byť by to finančně vyšlo šulnul. Kromě toho jsem se s tím už psychicky smířil 😛. Napsal jsem to na LinkedIn , a dostal hafo reakcí. Tak bych měl asi postovat častěji.

 Prázdniny jsou u konce, zítra jedeme zpět do Mnichova. Asi už naposled. Příští léto už bude jiné.  Nejdřív musíme dořešit jeden zásadní životní krok. Zítra ráno podepíšeme kupní smlouvu na náš dvojbyt, a kostky budou vrženy. Pak už zbývá se jen přestěhovat. Návrat do Česka po třinácti letech.  Dneska jsme byli na prohlídce. Ohlasy vesměs pozitivní, jen někteří z rodičů pochybují o tom, zda je návrat do vlasti dobrý nápad. Důvěra ve vzkvétání země evidentně není v Česku moc velká 🤷 Pořád taky není jasno, zda opustím naši korporaci, nebo pro ni budu dál pracovat z Uničova. Dá se říct, že jsem jim dal tak trochu nůž na krk, a chtěl rychlé rozhodnutí, takže to spíš vypadá na odchod. Ale odchod za výhodných podmínek, s hromadou peněz. To byla jedinečná příležitost, a usoudil jsem, že musím, i když jsem si tím snížil šanci na udržení práce. No, bylo to třináct let. Možná už je čas.